hřeben

Du vieux slave *grebenь qui donne le slovène greben, le polonais grzebień, le russe гребень, гребёнка, le bulgare гребен, etc.

Apparenté au tchèque hrábě (« râteau »), hřeb (« clou »).

hřeben \ɦr̝ɛbɛn\ masculin inanimé

1. Peigne.
   • Hřeben je nástroj, který slouží k česání, stříhání a úpravě vlasů.

2. Crête (des vagues).
   • Hřeben vln se blýští. — (Jaroslav Vrchlický)

   1. (Géographie) Crête de massif montagneux.
      • Budeme muset sejít z hřebenu níže, fouká tu velmi ostrý vítr.

   2. (Anatomie) Crête de coq.
      • Kohout, jehož hřeben na slunci rudě hořel. — (Alois Jirásek)

• hřbet, crête
• chochol, crête de coq

• hřebínek
• hřebenový
• hřebenatka
• hřebenáč
• hřeb
• hřebec
• Hřeben
• Hřebeny

• République tchèque  : écouter « hřeben [ɦr̝ɛbɛn] »

• hřeben sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)