puntík
Tchèque
Étymologie
- Du latin punctum.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | puntík | puntíky |
| Vocatif | puntíku | puntíky |
| Accusatif | puntík | puntíky |
| Génitif | puntíku | puntíků |
| Locatif | puntíku | puntících |
| Datif | puntíku | puntíkům |
| Instrumental | puntíkem | puntíky |
puntík \Prononciation ?\ masculin inanimé
- Point.
- na puntík.
- avec ponctualité.
- Cílem hry je obklíčit svými puntíky co největší území, na kterém se nacházejí soupeřovy puntíky. — (Wikipedie, Židi)
- na puntík.
Dérivés
- puntíkový
- puntičkář, personne pointilleuse, tatillonne
- puntičkářsky, pointu, méticuleux
- puntičkářství, méticulosité
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage
- Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
Cet article est issu de Wiktionary. Le texte est sous licence Creative Commons - Attribution - Partage dans les Mêmes. Des conditions supplémentaires peuvent s'appliquer aux fichiers multimédias.